Věda a technika

Dovolil bych si ještě jedno doplnění včerejšího výčtu zbytečných technologií. A to FB DIMM paměti. Jako už tomu bývá, na začátku byla myšlenka, jež vypadá, logicky v pořádku. U současných pamětí je frekvence už tak vysoká, že je problém synchronizovat více čipů vedle sebe, výsledkem je to, že základní desky tvoří v prostoru mezi procesorem a pamětí šílené změti vodičů, zajišťující, aby se data dostaly do a z jednotlivých pamětí ve stejné době. Prostě při dost vysoké frekvenci je i rychlost světla limitující, a jednotlivé datové dráhy prostě musí být fyzicky stejně dlouhé. Návrh nových FB (Fully Buffered) pamětí toto řeší. Procesor komunikuje přímo jen s první pamětí v řadě, Pokud ta nemá požadovaná data k dispozici, tak se sama ptá paměti druhé, ta případně třetí atd. A tím bufferem je míněn další paměťový čip, kam se prostě ukládají naposledy žádané informace, aby se nemusely složitě hledat znovu. Z toho už plyne jeden kámen úrazu: Čím více bude pamětí v řadě, tím pomaleji se dostanou data z těch vzdálenějších k procesoru. A Jak jsem pochopil, tak není možnost ovlivňovat, která data mají mít přednost, v rychlejších (bližších pamětech). Ono totiž u paměti vlastně naprosto nezáleží na její frekvenci. Snaha mít všude co nejvíce MHZ je neblahý důsledek obchodní strategie Firmy Intel. U paměti je naprosto nepodstatné, jak rychle za sebou přijímá nebo odesílá impulzy, u paměti je důležité jediné: Za jak dlouho po požadavku na data je procesor obdrží (a poté jak rychle, kolik mb za vteřinu) případně přesně naopak, za jakou dobu (a jak rychle) jsou data poslaná do paměti zapsána. Je naprosto jedno, jestli má paměť 400 mhz a doba za kterou začne číst jsou 2 tiky, nebo jestli běží na 800 mhz a čte za 4, u zápisů je to logicky totéž. "Rychlejší" paměť se akorát kvůli vyšší frekvenci více hřeje, nic víc. A právě poměr mezi frekvencí (teoretická rychlost) a skutečnou latencí a propustností dat je u FB pamětí více než mizerný. Požadavek na data se totiž napřed odešle na Buffer, jež sídlí v centru první z pamětí. Když ten data neobsahuje, tak se ptá vlastní paměti, když ani tam data nejsou, tak bufferu paměti číslo 2, ten se ptá vlastní paměti, pak bufferu číslo 3 atd. Z toho vyplývají neskutečně vysoké časy, kdy procesor jen čeká na data a nemůže nic dělat (respektive málo). A navíc mají FB paměti ještě jednu nevýhodu: Děsně hřejí. Ono už stačí žhavý procesor, přidat k němu (problematické) paměti jež samy žhaví natolik, že vyžadují aktivní chlazení? Neříkám, že tato technologie musí být k ničemu, dokázal bych si představit že po pár letech optimalizace můžou být FB DIMM paměti naprosto běžné a rychlé, ale TEĎ nejsou.