Věda a technika

Já snad začnu doma raději mlčet, protože když jsem dnes vlastní babičce vykládal, jak funguje opravdu efektivní zvuk (za příklad jsem použil trouby z Jericha) tak se divila, jak jhe něco podobného možné. A dnes jsem se v článku na serveru supernovy dočatl, žew skupian vědců navrhuje použít sonické energie i proti výbuchům supernov. Pravda, superova vyvýjí neskutečné množství energie, ale jistě by bylo možné ji ovlivnit zvukovými vlnami. Velice zajímavá myšlenka.

Se jeví v současné době jako poměrně vhodné řešení. Samozřejmě ne, ovázat vesmírný balvan lanem a zapřáhnout do něj raketu, to by byl samozřejmě nesmysl, ale ona i samotná gravitace něco zvládne, i když pochopitelně přitažlivé síly jsou u těles s hmotností desítek či stovek tun mnohem slabší než u objektů velikosti planet a měsíců, stále se dokáží významně projevit, pokud jim dáte dostatek času. Nápad je prostě nechat blízko ( desítky metrů od povrchu) těleso (raketu) o hmotnosti asi 20-30 tun, která bude těleso vlastní přitažlivostí odtahovat stranou. Výsledná síla je sice velmi malá, ale při době působení rok (nebo i víc dopředu) by bohatě stačila odtáhnout kámen zemi z cesty. Ale tak mě napadá, že v materiálech o tomto se nezmínili o problému, že raketa bude přitahována k asteroidu, a tudíž bude muset mít nějak zapnuté motory.

Další logickou variantou je nevhodně se blížící asteroid odstčit z cesty. něco podobného by se realizovalo přistáním sondy s poměrně výkonným raketovým motorem, který by se zapnul ve směru zajiš´tujícím, že asteroid mine zem. Toto však má také své problémy, většina asteroidů či planetek drří pohromadě ne zrovna pevně, při působení síly by se pravděpodobně rozpadly, a navíc naprostá většina z nich rotuje, tudíž by bylo potřeba motor zapínat jen občas. (zítra)

Pochopitelně že jednou z metod jak se zbavit nalétávajícího vesmírného objektu by bylo jej zničit, ale to s sebou přináší i jisté problémy. Například, jak zlikvidovat ty tisíce (případně i mnohem víc) tun skály, jak toho dosáhnout dostatečně daleko od země a navíc kde vzít jistotu, že se asteroid jen neroztříští na kusy, které budou pokračovat v původním kurzu. Jistě, šlo by mu poslat v ústrety velikou jadernou nálož a předpokládat, že se odpaří, ale jistota to není ani zdaleka.

5ekli jsme si již, že by nálet nějakého nebeského tělesa mohl vážně ohrozit poměrně veliké oblasti. Co by se stalo, pokud by náhodou nezapadlo do neobydlených hor, ale třeba někam doprostřed Evropy, nebo do oceánu, kde by potom vlny tsunami mohly ohrozit tisíce kilometrů pobřeží není asi potřeba komentovat, ale co se s tím dá udělat? Vždyť zastavit těleso váze jen tisíce tun (opravdu jen větší kámen, žádný us skály o průměru kilometrů) pohybující se rychlostí desítek kilometrů za vteřinu by si vyžádalo neskutečnou energii. Prostým výpočtem se snadno zjistí, že zastavit jej nemůžeme, je potřeba zničit, nebo odstranit z cesty, odsunout. Za tímto účelem bylo navrženo mnoho variant, podívejme se na ty rozumnější: (ale až zítra)

Co je nebezpečného na kusu kamene o průměru pár set metrů? Zničí oblast o průměru půl kilometru, ne? No, tak to tedy ani náhodou, protože se pohybuje rychlostí desítek kilometrů ve vteřině. Čili dopad uvolní obrovské množství energie, srovnatelné jedině s mimořádně silnými jadernými výbuchy. Ohnivá a tlaková vlna totálně zniči všechno ve vzdálenosti několika kilometrů od místa dopadu, otřes by byl cítit i značně daleko. A při dopadu do moře navíc hrozí vlny tsunami větší než ta, co zabila statisíce lidí. A navíc není jisté, jestli by se celý kus skály při vletu do atmosféry nerozletěl na více kousků, jejichž efekt by byl něco jako kobercový nálet. Tudíž je naprosto jisté, že pokud by se zjistilo, že nějaké těleso o významnějších rozměrech směřuje k zemi, tka je potřeba skusit s tím něco dělat. (pokračování)

S tím jak se zvyšují naše znalosti o vesmíru se také zvětšují obavy, že by některé nebeské těleso na dráze přibližující se zemi do nás mohlo nabourat. Pravdou je, že tyto obavy jistě nejsou plané, protože na mnoha místech země jsou k nalezení krátery po podobných vesmírných návštěvách. Proto se v současné době na tomto problému pracuje na mnoha místech najednou. Je naprosto jisté, že na to, aby se dalo s podobným vesmírným návštěvníkem dalo udělat něco jiného, něž říct "Doufejte že nás to nakonec mine, máme to spočítané jen přibližně" je sledování oblohy natolik pečlivě, aby byla šance na srážku zjištěna v dostatečném předstihu. Na kompletní sledování oblohy by bylo potřeba postavit několik nových teleskopů, které by pracovaly jen na tomto úkolu, na což pochopitelně nejsou peníze, takže zbývá sledovat pouze snímky pořízené z jiných důvodů, a spoléhat se na to, že by případný blížící se vetřelec byl odhalen dříve než se příliš přiblíží. (pokračování příště)

se stal skutečností. Ač mnozí nevěřili, že by bylo možné podobný přístroj zkonstruovat, tak vědci z MIT všechny problémy vyřešili, a skutečně ho sestrojili, a dokonce podle zpráv již začali vyrábět. Notebook má procesor na 500 megahertzích, 1gb ram (sakra, já osobně mám 512mb) barevný display, usb porty a wifi. (velikost disku není uvedena, ale asi nebude nic moc extra) A běží na tom linux, tusdíž podobný počítač bude mít i poměrně slušný výkon. Navíc obsahuje zařízení umožňující pohánět jej v případě potřeby klikou, čili bude fungovat i v místech kde není proud. Jen mě dost zamrzela zpráva, že se bude prodávat i na volném trhu, ale za cenu dvojnásobnou, tedy 200 dolarů.

Cholesterol je jednou z poměrně rozporuplných látek v těle. Je přijímyný v potravě, je vylučovaný, nějaký si dokonce tělo samo vyrábí, je užitečný ale i škodlivý. Jímě jej v potravě, poslední dobou se množí SKVěLé tuky obsahující 0% cholesterolu, takže pokud je budeme jíst, tak budeme zdraví? Ne, ono je to jako se skoro vším, nějaký je potřeba, ale mnoho je smrtící. Cholesterol totiž podporuje činnost mozkovou, bez něj bychom se neobešli.

Znovu vypuká shon ohledně našeho nejbližšího nebeského tělesa, Amerika chce, aby na něm nejpozději do roku 2018 opět kráčeli lidé. Tedy opět, jak se to vezme, podle některých pochybovačů to bude poprvé. A pravdou je, že ono na těchto teoriích asi něco pravdy bude, protože nesrovnalostí je příliš mnoho, než aby se to dalo vysvětlit nějak rozumně. Například vlající vlajka (ve "vzduchoprázdnu") Rozostřený stín její tyčky (ve vakuu by měl být stín naprosto ostrý) fakt, že skafandry údajně použité na měsíci neprojdou vstupním otvorem lunárního modulu. A na závěr ne nejmenší detail, jímž je záhadná neprezentace vzorků. Těch totiž bylo podle údajů přivezeno několik metrických centů, ale veřejnosti i vědcům bylo prezentováno několik gramů v uzavřených lahvičkách, nikdo je nikdy neotevřel, nikdo ten prach nezkoumal. Ale ať již je to jakkoliv, tak faktem je že, americká agentura pro vesmír (NASA) vydala nyní seznam míst vhodných k přistání. Tak uvidíme, co z toho bude.

Japonská sonda pojmenovaná Hayabusa se dostala v pořádku k planetce Itokawa. Planetku sice tvoří jen kus rozeklané skály o největším rozměru 548 metrů, ale už sám fakt, že ji sonda dostihla bez ohledu na poškozený sluneční panel je významný. (Méně energie způsobilo menší tah iontového motoru) Sonda se nyní pokusí vypustit miniaturní planetární vozítko/robota, které by mělo odebrat několik gramových vzorků a dodat je na palubu. Poté bude zahájen návrat k zemi, jež má proběhnout asi v červnu 2007.

Bohužel, jak již bylo řečeno, tak i současné materiály odolávající zásahům střel mají své nevýhody. A kupodivu ty nevýhody jsou podobné těm, jimiž trpělo již brnění. A sice, že pokud by měla být zastavena každá střela, tak by zbroj musela být příliš tlustá, příliš těžká a omezující, než aby měla jakýkoliv užitek. Proto se v současné době používají neprůstřelné vesty, jež zastaví střelu z pistole a střepiny, střela z pušky jimi však (hlavně na malou vzdálenost) pronikne. Proto probíhá výzkum s účelem nalezení materiálů, které by byly pevnější než ty současné. A Jelikož je již vcelku jasné, že díky své pružnosti jsou k zastavování střel vhodná pevná vlákna, tak je sháňka právě po nich. Napřed přišel kevlar, což je vlákno o výrazně vyšší pevnosti v tahu než má ocel, při současně mnohem nižší váze, ale i to je pokrok jen chvilkový. Takže se nyní s nadějí, že poskytnou dostatečně pevnou hmotu hlední na nanomateriály. Přesněji na nanovlákna, která mají mít při ještě nižší hmotnosti mnohem vyšší pevnost v tahu než zmiňovaný kevlar. (Udává se až 17* tolik) V současné době probíhá ohledně nanovláken mnoho výzkumů, a zdá se, že o tyto materiály bude dlouho velký zájem.

Odjakživa si bojovníci na ochranu před nepřátelskými údery a střelami oblékali různé zbroje. Ve středověku došli k tomu nejlepšímu, co tehdejší materiály umožňovaly, a sice k železnému plátovému brnění. To poskytovalo na svou dobu opravdu velmi kvalitní ochranu, ale již tehdy bylo prostřelitelné šipkou z kuše, nebo šípem z dlouhého luku. Řešení, udělat brnění silnější nebylo možné použít, protože by jej pak nikdo neunesl, a tak po vynálezu a rozšíření střelných zbraní bylo od ochrany upuštěno ve prospěch vyšší pohyblivosti, rytíř v plné zbroji byl totiž poměrně značně nepohyblivým terčem. Nicméně idea poskytnout člověku alespoň nějakou ochranu nezemřela. Dodnes nosí vojáci přilby, i když v podstatě jen na ochranu před odraženými kulkami a střepinami. A také se používá neprůstřelná vesta, nástupce to tělové zbroje. Pravda, ona je neprůstřelná jen z lehčích zbraní a na větší vzdálenost, ale i to je jistý pokrok. Nicméně právě průstřelnost a váha neprůstřelných vest nutí hledat mezi novými materiály stále pevnější a lehčí varianty. Asi nejvýhodnější se v současné době jeví použít vypodloženou speciální tkaninu z ultrapevných vláken, které let střely zastaví tím, že ji chytí do sítě, rozloží její energii dopadu na mnohem větší místo, než má samotná kulka a nedovolí ji vniknout do těla. Pravda, stále zůstane jako efekt poměrně silný náraz, ale je mnohem menší problém mít zlomené žebro, či naražený bok, než být zastřelený. (zítra)

Je to, že hvězda označená Eta Carinae má společnost. Hvězda vykazuje zančné výkyvy ve své svítivosti, pozorované astronomy již po několik století. Taktéž září v oblasti rentgenových paprsků, což by tak relativně studená hvězda neměla. Nyní se díky novému dalekohledu an oběžné dráze zvaného FUSE (Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer) podařilo v oblasti ultrafialového záření najít vysvětlení. Je jím druhá, mnohem menší hvězda, která však vyzařuje mnohem výrazněji právě v oblasti ultrafialového světla. Rentgenové záření vzniká tam, kde na sebe rychlostí tísíců kilometrů za vteřinu naráží jejich sluneční větry, a jeho zmizení v intervalu 5.5 let je způsobeno oběhem hvězd. Jednoduše řečeno, ta větší zakryje na pár měsíců svého společníka.

Neexistuje. Zato však má svou variantu pocházející taktéž z prionů, a sice jde o nakažlivou chronickou vyčerpanost. Zvíře postižené touto nemocí hubne, ztrácí kondici až nakonec umírá. Problém je v tom, že bylo prokázáno, že při podání prionů přenášejících tuto nemoc primátům, se nemoc přenáší. Opice sice byly utraceny, ale raději bych nezkoušel, co by s člověkem udělalo snězení takového jelena.

Co se vlastně skrývá pod jménem prion? Jde o malé kousky bílkoviny, ještě menší než virus, které však přenášejí nákazu podobně. Vlastně jelikož jsou ještě menší, a tudíž ještě méně zranitelné, tak mnohem úspěšněji. Priony se přenáší například slavná nemoc šílených krav, a o tu vlastně jde. Tým vědců zkoumal, jak že je to s prohlášením, že priony se vyskytují jen v nervovém a imunitním systému. A byli velice nemile překvapeni zjištěním, že u ovcí (ale nejen) které mají zánět vemena se priony vyskytují i v mléce. A taktéž při zánětech vnitřních orgánů byly v těchto priony registrovány. Takže dříve oficiální prohlášení vědců a veterinářů, že se onemocnění podobná kravské šílenosti šíří jen skrze skrmovanou kostní moučku ukázala jako naprosto vedle. Každopádně dobrou zprávou je, že i tak se v mléce vyskytovala jen asi jedna tísícina prionů přítomných v nakaženém mozku, ale nikdo neví, kolik jich je vlastně k nákaze potřeba. (A nikdo vůbec neví, zdali se člověk může touto variantou Creutzfeldt-Jakobovy nemoci nakazit. Sice se to předpokládá, ale kromě hysterických projevů v médiích se žádný skutečný výzkum nedělal a myslím, že ani nedělá.)

Za použítí Hubblova vesmírného teleskopu zjistili astronomové, že planeta Pluto nemá jen jeden měsíc, jak se dříve domnívali, ale hned tři. Dvě nově objevená tělesa sice zatím nemají jména, ale při srovnání se staršimi fotkami stejné oblasti (někdy z roku 2002) byla jejich existence potvrzena. Jde sice jen o malé kousky skály, (průměr asi 100-150km) ale už vůbec samo zjištění, že tak malá planeta může mít současně měsíc veliký (Cháron má průměr poloviny samotné planety) A dva malé je velice zajímavé.

Nejnovější ujetost z japonska je zajisté automatizovaný hajzlík. Ten obsahuje požehnaně senzorů a elektroniky vůbec, takže pozná, kdy se blíží uživatel. Pak způsobně pozvedne prkénko, (předehřáté) A pustí vám nějakou příjemnou melodii. Po vykonání všech potřeb sám spláchne, a prkénko zase zaklopí. Pravda, nikdo neříká, co se stane, až něčemu takovému spadne software. Už to vidím, chudák člověk, co opravdu musí, kope do mísy, marně lomcuje za zaseklý poklop, zatímco toaleta mu cituje jak si má zavolat na helpdesk..

Podle zdravotnické organizace sice stále ještě hrozí ptačí chřipka, ale prý byla vynalezena úspěšná vakcína, nyní se testuje. Přesto je pracovníkům v drůbežárnách chodit oblečení podobně jako výzkumníci v biologických laboratořích. Tedy v gumovém obleku, s helmou, rukavicemi a botami. A osoby podezřelé z toho, že jsou infikovány smrtícím kmenem ptačí chřipky ba měly být dávány do absolutní karantény. Takže morová rána snad nepřijde.