Věda a technika

Odjakživa si bojovníci na ochranu před nepřátelskými údery a střelami oblékali různé zbroje. Ve středověku došli k tomu nejlepšímu, co tehdejší materiály umožňovaly, a sice k železnému plátovému brnění. To poskytovalo na svou dobu opravdu velmi kvalitní ochranu, ale již tehdy bylo prostřelitelné šipkou z kuše, nebo šípem z dlouhého luku. Řešení, udělat brnění silnější nebylo možné použít, protože by jej pak nikdo neunesl, a tak po vynálezu a rozšíření střelných zbraní bylo od ochrany upuštěno ve prospěch vyšší pohyblivosti, rytíř v plné zbroji byl totiž poměrně značně nepohyblivým terčem. Nicméně idea poskytnout člověku alespoň nějakou ochranu nezemřela. Dodnes nosí vojáci přilby, i když v podstatě jen na ochranu před odraženými kulkami a střepinami. A také se používá neprůstřelná vesta, nástupce to tělové zbroje. Pravda, ona je neprůstřelná jen z lehčích zbraní a na větší vzdálenost, ale i to je jistý pokrok. Nicméně právě průstřelnost a váha neprůstřelných vest nutí hledat mezi novými materiály stále pevnější a lehčí varianty. Asi nejvýhodnější se v současné době jeví použít vypodloženou speciální tkaninu z ultrapevných vláken, které let střely zastaví tím, že ji chytí do sítě, rozloží její energii dopadu na mnohem větší místo, než má samotná kulka a nedovolí ji vniknout do těla. Pravda, stále zůstane jako efekt poměrně silný náraz, ale je mnohem menší problém mít zlomené žebro, či naražený bok, než být zastřelený. (zítra)