Věda a technika

Již po tisíc dní popojíždí a fungují na Marsu dvě pozemská vozítka. Pravda, sice nepojíždí příliš závratnou rychlostí, ale na robotky s původně plánovanou životností 3 měsíce to vůbec není špatné. Obě vozidla za tuto dobu nejenže dodala obrovské množství fotografií, ale také sama o sobě demonstrují to, že podmínky na povrchu rudé palnety jsou jiné, než se očekávalo. Jakési záhadné jevy totiž poměrně pravidelně smetají prach z jejich solárních panelů, jen díky tomu vozítka zatím fungují. Plánovaná životnost 90 dní totiž jaksi nemá nic společného s opotřebováním materiálů, ale s očekávanou dobou za jakou zasviní marsovský prach solární panely natolik, že nebudou schopné dodávat dostatek energie. Pokud pomineme představy marťana s prachovkou, tak je jisté, že se na vozítkách buď musí srážet něco jako rosa, co panely oplachuje, nebo se musí měnit místní magnetická pole, takže je prach odpuzován, nebo prostě něco. Každopádně když vozítko nazvané Spirit dojelo k místním kopcům, nalezlo na jejich úpatí stopy eroze, jaké zanechává proudící voda, čili je relativně pravděpodobné, že čištění solárních panelů může mít opravdu na svědomí srážející se (a stékající) vodní pára. Po západu slunce se totiž zajisté kovová konstrukce ochladí daleko rychleji než okolní terén, a tak se dá čekat, že by se na ní pára srážela. Každopádně je ale jisté, že zrovna tato výprava na sousední planetu se NASA mimořádně vydařila. Nu pravda, po předchozí ostudě. Minulé sondy jaksi nepřistály ideálně, protože díky vzájemnému nedorozumění konstruktérů byly části plánů uvedeny v palcích a části v centimetrech. (Hm, nebo to bylo o rychlosti sestupu do atmosféry a výšce, a šlo o kilometry a míle?) Každopádně trapas v ceně x milionů dolarů.