Věda a technika

Od okamžiku vzniku první ponorky bylo jasné, že je potřeba nějaké možnost, jak v případě potřeby poškozené plavidlo a jeho posádku zachránit. U starých ponorek, schopných nabrat hloubku jen několika desítek metrů stačí ětšinou prostě vyplavat některým z poklopů, případně torpédovou rourou. Ale co s velkými ponorkami schopnými se potopit o hloubek několika set metrů, případně s palvidly havarovanými na dně v těchto hloubkách? Relativně nedávná katastrofa Ruské ponorky Kursk jasně ukazuje, že čekat a doufat, že se to nějak vyřeší samo rozhodně není dobrý nápad. A jelikož podobnými ponorkami nedisponuje pouze Rusko, ale i NATO, tak začalo před několika léty vyvíjet nový záchranný systém, jež by měl nahradit staré záchranné ponorky třídy mystic. A po několika letech se zrodilo plavidlo NSRS (NATO Submarine Rescue System) které se skládá z ponorky a průzkumného robota používaného k lokalizaci havarovaných plavidel. Ponorka NSRS je schopná provádět záchrané práce v hloubce až 600 metrů pod vodou, a současně je natolik malá, že ji lze naložit na jakoukoliv loď s alespoň 400m čtverečních místa na palubě. Což znamená, že je ji možné dopravit pomocí kombinace letadel a lodí na jakékoliv místo na světě do maximálně 72 hodin. (Hm, to ale asi stejně mezitím většina havarované posádky zemře ne?) Každopádně je to ale pokrok, už proto, že i jen sám průzkumný robot je schopen dodávat uvězněné posádce kyslík, dokud nedorazí velká loď, přimontuje na trup náhradní propust, a začne po patnácti lidech evakuovat posádku.