Věda a technika

Dnešek jsem se rozhodl věnovat technologii která není naprostou novinkou, ale i tak má značný přídech scifi. Vždyť právě iontový pohon (pod názvem impulsní) se používá ve Startreku i jinde. A navíc mi vadí, že technický úspěch takového významu ve světových zprávách prakticky zapadl. O co vlastně jde? Jak tento pohon funguje, k čemu je a není vhodný? Ve zkratce, nějaký vhodný materiál se nechává pomalu (desítky až stovky gramů deně) odpařovat, a poté jeho páry procházet přes vysoce nabité elektrody kde se ionizuje. Ionizovaný je pak elektrickým nábojem vypuzován velmi vysokou rychlostí (desítky km za vteřinu) směrem dozadu, čimž stejně jako u klasického paliva vzniká tah kupředu. Nejdůležitější ale je, že i když je tento tah mnohem menší než u malého raketového motoru, jeho účinnost je naopak mnohem větší. Což jej logicky předurčuje k použití na lety do veliké vzdálenosti od Země, které by sice sondy s klasickým pohonem mohly uskutečnit rychleji, ale za cenu mnohonásobně vyšších nákladů na dopravení na oběžnou dráhu. (zjednodušeně řečeno, je lepší aby tunová sonda letěla tři roky a její motor s palivem zabíraly skoro polovinu váhy, nebo aby letěla let pět, ale buď vážila jen 750kg, nebo nesla mnohem více přístrojů?) Jediným problémem tohoto typu pohonu je opravdu veliká spotřeba energie, které při větší vzdálenosti od slunce dodávají solární panely málo. Pochopitelně, do velikého tělesa by šel zamontovat jaderný reaktor, jenže ten váží tuny a tuny a jeho doprava na oběžnou dráhu by byla příliš drahá na riskování že se ztratí někde v kosmu. Uvidíme jak se to vyvine, posledně jsem potkal zprávu o pokusech se solárními panely produkujícími asi pětinásobek energie než současné, to by mohlo bohatě stačit i v oblastech za oběžnou drahou Jupitera.