Věda a technika

Některé vlastnosti vesmíru, vzájemného působení těles a jejich pohybu jsou již známy, dokážeme poměrně bez problémů spočítat dráhu rakety aby se dostala na oběžnou dráhu, a odtud vypustila sondu k nějaké jiné planetě. Tedy, dokázali bychom to i s pomocí tužky, nějaké té tuny papíru a stovek lidí zaměstnaných pár let výpočty. Moderní počítač to pochopitelně zvládne bleskurychle, ale co naplat, sledování dříve vypuštěných sond ukazuje, že nějaké vesmírné síly našemu poznání zatím unikly. Jev viditelný nejlépe (prakticky pouze, kvůli dostatečně dlouhému letu) na sondách Pioneer. Pioneer 10 i 11 totiž vykazují záhadné zpomalování, které nikdo není sto vysvětlit. Jelikož jde o zpomalení sotva 10 km/h za 100 let, nejde o nic extrémně významného, dokonce byly zjištěné údaje zpočátku zpochybňovány jako chybné, než je potvrdil právě Pioneer 11. Teorií proč se tak děje je vícero, například že jsou taženy zpět gravitační silou neviditelné temné hmoty, případně prý za to může moci ochlazování sond při neustálém vzdalování od slunce. Každopádně bych si dovolil přijít i se svojí troškou do mlýna: Víme že rychlost světla není ve všech prostředích stejná. Osatatní rychlosti se také mění podle hustoty okolí. Co ym víme o relativně vzdáleném vesmíru kde se tyto sondy nyní nalézají? Vždyť ony mohou klidně pokračovat stále stejnou ryhclostí, jen okolí se změnilo, namísto hvězdné soustavy jsou nyní v hlubině vesmírného oceánu, mohou tam být vlivy které v naší sluneční soustavě prostě nezaregistrujeme.