Věda a technika

Některé vlastnosti vesmíru, vzájemného působení těles a jejich pohybu jsou již známy, dokážeme poměrně bez problémů spočítat dráhu rakety aby se dostala na oběžnou dráhu, a odtud vypustila sondu k nějaké jiné planetě. Tedy, dokázali bychom to i s pomocí tužky, nějaké té tuny papíru a stovek lidí zaměstnaných pár let výpočty. Moderní počítač to pochopitelně zvládne bleskurychle, ale co naplat, sledování dříve vypuštěných sond ukazuje, že nějaké vesmírné síly našemu poznání zatím unikly. Jev viditelný nejlépe (prakticky pouze, kvůli dostatečně dlouhému letu) na sondách Pioneer. Pioneer 10 i 11 totiž vykazují záhadné zpomalování, které nikdo není sto vysvětlit. Jelikož jde o zpomalení sotva 10 km/h za 100 let, nejde o nic extrémně významného, dokonce byly zjištěné údaje zpočátku zpochybňovány jako chybné, než je potvrdil právě Pioneer 11. Teorií proč se tak děje je vícero, například že jsou taženy zpět gravitační silou neviditelné temné hmoty, případně prý za to může moci ochlazování sond při neustálém vzdalování od slunce. Každopádně bych si dovolil přijít i se svojí troškou do mlýna: Víme že rychlost světla není ve všech prostředích stejná. Osatatní rychlosti se také mění podle hustoty okolí. Co ym víme o relativně vzdáleném vesmíru kde se tyto sondy nyní nalézají? Vždyť ony mohou klidně pokračovat stále stejnou ryhclostí, jen okolí se změnilo, namísto hvězdné soustavy jsou nyní v hlubině vesmírného oceánu, mohou tam být vlivy které v naší sluneční soustavě prostě nezaregistrujeme.

Příčinou mnoha (najen) leteckých neštěstí bylo, že nějakou dobu neustále namáhaný materiál najednou praskl, a letadlo se tak třeba rozpadlo ve vzduchu na kusy. Tak se vědci zamysleli a podařilo se jim dát dohromady materiál který by podobné srandičky provádět neměl. Jde totiž o kompozit z vláken jež mají uvnitř lepící část dvousložkového lepidla a naopak zvenku obsahují mikrokapsle s vytvrzovadlem. Pokud je takové vlákno porušeno přijde obě části se smísí a vlákno je vmžiku lepeno pevněji než jak drželo původně. SIce jak mě tak napadá, je jistá šance, že materiál v místě namáhání nakonec praskne stejně, ale bezpochyby poté co odslouží mnohonásobně tolik. Uvidíme jak dlouho potrvá než se toto vylepšení dostane do nějakého výrobku, zatím existuje jen v laboratoři.

Poslední dobou se rozmáhají různé teroristické útoky, a tak se logicky nabízí hrozivé představy co by se stalo kdyby někdo rozšířil třeba uprostřed evropy nějakou smrtící bakterii, nebo virus. S dostupností podobných srandiček to totiž není takové jak bychom si mysleli, ale v podstatě si můžete objednat například ebolu v balíčku poštou. Není to tedy až tak zcela jednoduché, to že by vám poslali hotovou bakteriologickou zbraň v ozdobném pouzdře, ale existuje mnoho laboratoří které disponují genovými sekvencery a na základě vaši objednávky zhotoví patřičný kus dna a pošlou vám jej aniž by cokoliv zkoumali. Vám stačí jen vybavení s pomocí něhož dna umístíte do virového obalu a bum. (Toto vybavení zahrnuje trošinku slušnější laboratoř, není nutná prakticky žádná nadstandartní výbava.) Případný terorista sice bude mít menší problémy s tím že dotyčné laboratoře vyrobí jen dna kód do určité délky, ale to se dá obejít prostým objednáním několika kusů jež se pak slepí dohromady. Nu což, alespoň bude veselo až se tohohle někdo chopí.

Tak jsem dodatečně našel kde jsem vlastně vzal předchozí zprávu. Informoval o tom technet A šlo pochopitelně o Rusy. I když, pravdou je že opravdu jeden doušek zajisté více povzbudí než ublíží, teď jde spíše o to aby příští přistání neskončilo jako Kolumbie z důvodu opice pilota. Snad to zvládnou hoši.

Kosmické agentury oficiálně povolily kosmonautům dovážet do vesmíru malá množství alkoholu doslova jako lék. Jsou k tomu dvě poměrně podstatná fakta. A) dovolené množství asi jednoho panáku opravdu nikomu nemůže ublížit, ba právě naopak kosmonautovi který ztrávil x hodin plněním náročného úkolu, nezřídka mino prostory stanice, pomůže postavit se na nohy účiněji než léky. A za b) že minimálně na ruských stanicích se neoficiálně pilo již celá léta a nikomu to neublížilo.

Dnešek jsem se rozhodl věnovat technologii která není naprostou novinkou, ale i tak má značný přídech scifi. Vždyť právě iontový pohon (pod názvem impulsní) se používá ve Startreku i jinde. A navíc mi vadí, že technický úspěch takového významu ve světových zprávách prakticky zapadl. O co vlastně jde? Jak tento pohon funguje, k čemu je a není vhodný? Ve zkratce, nějaký vhodný materiál se nechává pomalu (desítky až stovky gramů deně) odpařovat, a poté jeho páry procházet přes vysoce nabité elektrody kde se ionizuje. Ionizovaný je pak elektrickým nábojem vypuzován velmi vysokou rychlostí (desítky km za vteřinu) směrem dozadu, čimž stejně jako u klasického paliva vzniká tah kupředu. Nejdůležitější ale je, že i když je tento tah mnohem menší než u malého raketového motoru, jeho účinnost je naopak mnohem větší. Což jej logicky předurčuje k použití na lety do veliké vzdálenosti od Země, které by sice sondy s klasickým pohonem mohly uskutečnit rychleji, ale za cenu mnohonásobně vyšších nákladů na dopravení na oběžnou dráhu. (zjednodušeně řečeno, je lepší aby tunová sonda letěla tři roky a její motor s palivem zabíraly skoro polovinu váhy, nebo aby letěla let pět, ale buď vážila jen 750kg, nebo nesla mnohem více přístrojů?) Jediným problémem tohoto typu pohonu je opravdu veliká spotřeba energie, které při větší vzdálenosti od slunce dodávají solární panely málo. Pochopitelně, do velikého tělesa by šel zamontovat jaderný reaktor, jenže ten váží tuny a tuny a jeho doprava na oběžnou dráhu by byla příliš drahá na riskování že se ztratí někde v kosmu. Uvidíme jak se to vyvine, posledně jsem potkal zprávu o pokusech se solárními panely produkujícími asi pětinásobek energie než současné, to by mohlo bohatě stačit i v oblastech za oběžnou drahou Jupitera.

V článku na serveru osel.cz jsem potkal poměrně zajímavý popis nových systémů navádění letadel. Jedná se o počítačově řízenou simulaci, která pilotovi přesně zobrazí, kde je a jak má letadlo řídit, aby bezpečně dosedl na letiště. Zní to moc krásně, jediný problém spatřuji v tom, co udělá pilot, pokud mu při přistávání za mizerných povětrnostních podmínek namísto počítačem zprostředkovaného výhledu naběhne cosi ve stylu modré obrazovky, tak známé z nejmenovaného systému? Lze jen doufat, že i budoucí piloty naučí také trochu jak pilotovat, jinak to asi neskončí dobře.

Pravdou je že mnoho let se jako jeden z možných původců viru HIV uvádí opice, ale teprve nyní se tým vědců pokusil zjistit jaké viry a bakterie vlastně opice přenáší či přenášet mohou. A byli značně šokováni zjištěním, co všechno. Konkrétně mnoho různých virů a retrovirů, například virus STLV který je považován za předchůdce lidského viru vyvolávajícího leukémii. Extrémně rizikové jsou prý opice procházející rozsáhlými zvířecími trhy, na ktrých blíukost mnoha zvířat skoro zaručuje nakažení. Takže pohladit si opičku asi nebude zdravé.

Podle BBC sledovali v Listopadu vědci z NASA náraz meteoritu na povrch měsíce. Nejednalo se o žádného obra, podle vytvořeného kráteru o průměru asi 3 metry jde spíše o dopad pouhého kousku vesmírného smetí, ale i tak jde o vědecky velice zajímavé pozorování. Vědci se již delší dobu na měsíc nedívali s tím, že jej již znají, nyní však spolu s plány NASA na vybudování stálé stanice na našem sousedovi vzniká potřeba například zjistit, jak často do měsíce podobné meteority narazí.

Dnešní příspěvek není o vědě, ale má sloužit čistě jako novoroční blahopřání. Když může mít na nový rok projev papež, prezidenti a králové, tak proč si také jeden neudělat že? ne tedy že bych se chtěl povyšovat na úroveň pomazaných hlav, ale i my obyčejní lidé si snad můžeme společně říct: Šťastný nový rok, ať se vám všem daří.